Pediatrie na vlastní kůži

V tomto díle si s Eliškou probereme první pomoc při krvácení. Dozvíte se: Jak postupovat pokud se vaše dítě zranilo a teče mu krev? Co dělat pokud je krvácení tak velké, že ho...

Dobrý den vážení posluchači, od mikrofonu vás zdraví Eliška. Rozhodli jsme se pro vás připravit pár dílů týkajících se první pomoci u dětí.  V dnešním díle si probereme první pomoc u krvácení. Povíme si jak zastavit krvácení když se dítě zraní, ať již se jen odřelo či je krvácení tak velké, že ho ohrožuje na životě. Dále co dělat když dítě začne krvácet z nosu či váháte zda je rána na šití. Pokud chcete vědět, jak v těchto situacích správně reagovat, vítám vás u poslechu dalšího dílu.

Každý z nás někdy spadne a zraní se a u dětí to platí dvojnásob. Tato situace vás samozřejmě může potkat kdekoliv - ať již doma či venku na výletě a ne vždy máte sebou vše potřebné. Ale zvláště u dětí doporučují mít vždy při ruce drobnou lékárničku s tím nejnutnějším. Asi nejčastějším zraněním je odřenina. Pokud se dítě odřelo, tak nejprve ránu očistíme vodou a odstraníme všechny nečistoty, jako jsou například kamínky, štěrk, či písek. Pokud by v ráně tyto nečistoty zůstaly, mohou zkomplikovat hojení.  Až rána oschne, je třeba ji vydesinfikovat. U dětí určitě užijete nepálivé desinfekce, které jsou naštěstí dnes běžně v lékárnách k dostání.  Dezinfekci stříkáme na nekrvácející okolí rány. Následně odřeninu zakryjeme náplastí či sterilním obvazem. I když už jsou k sehnání krásné barevné náplasti s obrázky, ne všechny děti náplasti tolerují. U nás problém s náplastmi nebyl, ale třeba Nicole vzpomíná, že její syn jako malý nechtěl náplasti vůbec, a v té době pořídila přípravek 2 v 1. Je to přípravek, který slouží jako dezinfekce i krytí zároveň. Na trhu jich naleznete více, jsou většinou ve spreji a aplikujete je na celou plochu rány. Pokud by vás zajímaly i konkrétní příklady přípravků, můžete se podívat na naše webové stránky či Instagram, kde naleznete příspěvek od Nicole na téma odřenin i na některá další poranění. Naleznete tam také příspěvek, co je dobré mít sebou v lékárničce na výlet, hřiště či dovolenou.

Ještě než se dostaneme k dalším případům krvácení, pamatujte na to, že krev je infekční materiál s rizikem přenosu mnohých závažných infekcí a neměli bychom se jí dotýkat holýma rukama. Je pochopitelné, že pokud řešíte poranění u svého dítěte, žádné rukavice hledat nebudete, ale pokud poskytujete pomoc někomu jinému, měli byste na to myslet. Samozřejmě je možné improvizovaně použit i něco jiného či požádat zda třeba někdo z okolí nemá po ruce autolékárničku. Já i ostatní kolegyně z podcastu jsme se shodly, že nosíme alespoň jeden pár gumových rukavic vždy sebou v malé lékárničce či v tašce. Ale uznáváme, že je to možná trochu profesní deformace, v tomto případě myslím užitečná.☺ Pro uložení je vhodný třeba i plastový obal od Kinder vajíčka či je možné si pořídit speciální klíčenku s rukavicemi. Další důležitá věc, která při poskytování první pomocí vždy platí, je to, že musíte v první řadě  myslet na svoji bezpečnost. Protože když vás například srazí auto při cestě ke zraněnému, tak už nikomu nepomůžete.

Pokud se nejedná pouze o odřeninu, ale krvácení je výraznější, musíte zhodnotit, zda je toto krvácení drobné či masivní. Není ani tak důležité jestli se jedná o tepenné či žilní krvácení, ale k jakým ztrátám krve dochází. Další, co je třeba zhodnotit, je věk dítěte. Třeba malé miminko, které váží kolem 3,5 kg, má pouze 280 ml krve v celém těle. U dětí platí zhruba 80 ml krve na 1 kg váhy. Proti tomu dospělá žena má kolem 4,5 l krve, dospělý muž zhruba 5,6 l krve. Je vám tedy jistě jasné, že rozdíl závažnosti ztráty například 100 ml krve u malého miminka proti dospělému je značný. Pokud se jedná o drobné krvácení, postupujeme podobně jako u odřeniny. Ránu nejprve umyjeme od nečistot, následuje desinfekce a na závěr použijeme náplast či jednoduchý sterilní obvaz. Další věcí, kterou je dobré mít sebou v lékárničce, jsou tzv. Steri-stripi tedy náplasťové stehy. Aplikace je poměrně jednoduchá, přiložíte náplast k jednomu okraji rány, následně okraje rány přitáhnete k sobě jak potřebujete a zafixujete na druhé straně. Při aplikaci náplasťových stehů již musí být zastaveno krvácení, jinak by náplasťové stehy nedržely. Při větších ranách samozřejmě nenahradí šití či tkáňové lepidlo, ale na ty drobnější rány je to velký pomocník, který můžete aplikovat sami. Dají se sehnat v běžně lékárně, ale i některých drogeriích.

Oříškem ale  trochu je, kdy už je třeba jet do nemocnice na šití. Někdy je těžké zhodnotit co už je hluboká či velká rána. Často se udává, že pokud je rána hlubší než  0,5 cm či je větší než 2 cm. Ale rozhodně se nerozhodujeme jen podle velikosti. Kromě rozsahu rány je také důležité místo rány.  Mám na mysli hlavně rány na obličeji či rány nad klouby, kde se kůže opakovaně natahuje a tím zhoršuje správné hojení rány. Zde i menší rána může být na šití. Někdy vidíte, že rána je výrazně rozšklebená  a když se pokusíte okraje rány přiblížit k sobě je za potřebí velkého tahu, v tom případě je rána určitě na šití. Dále pokud vám jde obtížně zastavit krvácení z rány, v tom případě je také nutné vyrazit chirurgii. Pokud je rána na šití, je nutno ji zašít včas aby se dobře zhojila. Ale neznamená to, že musíte vyrazit okamžitě. Pokud se vám podařilo krvácení zastavit, a jedná se pouze o šití, měli byste dorazit na chirurgii v rámci hodin. V mezičase můžete na ránu použít zmiňované Steristripy.  Pokud se tedy například něco stane v noci a  jde pouze o sešití, můžete na chirurgii vyrazit až ráno, ale to je samozřejmě na vás a na konkrétní situaci. Na druhou stranu se mi už několikrát stalo v ordinaci, že dorazili v týdnu rodiče s dítětem, které v sobotu spadlo, ale k lékaři s ním nešli. A teď se jim zdá, že by to šití možná chtělo. Toto už je bohužel příliš dlouhá doba a rána, která již má oschlé okraje lze zašít velmi špatně. Mohou se dát stehy, aby se rána více nerozšklebovala, ale nikdy již nedostanete tak pěkné zhojení rány jako při včasném sešití.  Proto tedy pokud váháte, zda jet do nemocnice na šití či nikoliv, je lepší na chirurgii, ideálně tu dětskou, včas vyrazit. Chirurg  zhodnotí, zda je šití potřeba. Skvělé je, že na mnoha chirurgiích již mají na menší rány kromě klasického šití i tzv. tkáňové lepidlo. Toto lepidlo se aplikuje do rány bez jakéhokoliv použití jehel a ránu slepí. Lepení dítě prakticky nebolí a není následně nutné ani žádné vyndávání stehů. Někdy se slepená rána ještě pojistí pouze zmiňovanými náplasťovými stehy.

A nyní se dostáváme k té nejzávažnější situaci, dítě se poranilo tak, že masivně krvácí a krvácení ho ohrožuje na životě. Raněného posaďte nebo položte, podle toho o jaké zranění se jedná, a snažte se zastavit krvácení tlakem na ránu. Můžete použít prsty, případně celou ruku či pěst. Pokud se jedná o větší dítě či dospělého, může si i ruku v ráně držet sám. Možná jste někdy slyšeli o tlakových bodech,  kdy se snažíme stlačit cévu proti kosti a tím zastavit krvácení. V takto akutních situacích se ale hledání těchto bodů nedoporučuje, mohli byste akorát ztratit drahocenný čas. Důležitější je vytvořit tlak v celé ráně. Další velmi důležitá věcí je, že pokud již jednou ránu stlačíte, už jí nepouštějte. Opětovné puštění by mohlo způsobit ještě větší krvácení. Pokud krvácení neustává ani při tlačení, či již nemůžete pokračovat v držení rány,  je dobré vytvořit tzv. tlakový obvaz. Ten připravíte ideálně ze 2 obvazů, první přiložíte přímo na krvácející ránu, pokud je rána hluboká vložte obvaz přímo do rány, dá se říct že ho tam napěchujete a  druhým obvazem omotáte ten první. Ideálně by neměl takto vytvořený obvaz škrtit. Pokud krev přes obvaz stále prosakuje, obvaz nesundávejte a pouze navrstvěte další tlakový obvaz.  Pokud zrovna nemáte po ruce obvazy, použijte improvizovaně například kus oblečení, či ručník, který smotáte do válečku a pevně přiložíte. I když samozřejmě kus oblečení ani ručník není sterilní a můžete do rány zavléct nějakou infekci, tak v případě masivního krvácení je toto druhořadé. Infekce se pak dá v nemocnici eventuálně zaléčit, ale pokud bychom nechali člověka vykrvácet z toho důvodu, že nemáme po ruce čistý obvaz, byla by to chyba, kterou již nelze nijak napravit.  Dříve se při stavění krvácení hodně zmiňovalo i použití zaškrcovadla téměř na každé větší krvácení, ale od toho se již ustoupilo. Škrtidlo by se mělo použít až jako krajní možnost, pokud se již vyčerpaly všechny zmíněné možnosti, či je například poranění končetiny tak devastující, že se předpokládá amputace. O škrtidle uvažujeme pouze při úrazech na končetinách, jinde na těle samozřejmě nezaškrcujeme. K zaškrcení lze použít škrtidlo či turniket, ale i něco improvizovaného - například pásek. Pokud bude situace tak vážná, že budete muset končetinu zaškrtit, zapamatujte si čas, kdy byla končetina zaškrcena a pokud končetinu zaškrtíte, již škrtidlo neuvolňujte, to udělá až záchranka po příjezdu. Pokud tedy stavíte krvácení, pamatujte hlavně na zmíněné vytvoření tlaku v ráně rukou ev. vrstvení tlakových obvazů. Použití škrtidla je až krajní možnost. 

Pokud je krvácení masivní, vždy musíte zavolat rychlou záchrannou službu. Pokud je zachránce sám, snaží se nejprve alespoň částečně zastavit krvácení a až poté volá Zdravotnickou záchrannou službu. Voláte tedy 155 nebo můžete použít aplikaci Záchranka. Pokud je zachránců více, jeden staví krvácení a druhý okamžitě volá a shání pomoc. Během čekání na příjezd záchranky se snažte raněného držet v teple. Můžete použít např. termofolii která je součástí autolékárničky či nějakou deku či přikryjte oblečením. V průběhu času musíte samozřejmě kontrolovat vědomí dítěte, tedy zda reaguje na váš hlas, otázky, či třeba na dotek a štípnutí. Pokud dítě dýchá, ale nereaguje na vás, a upadlo tedy do bezvědomí, pokračujete ve stavění krvácení do příjezdu zdravotnické záchranné služby. Pokud by dítě upadlo do bezvědomí, ale přestalo navíc dýchat či dýchalo lapavě, musíte okamžitě zahájit kardiopulmonální resuscitaci. Kardiopulmonální resuscitaci jsme věnovaly celý 21. díl, takže zde shrnu jen to nejdůležitější. 

Pokud chci zjistit, zda dítě dýchá, předkloníme se tak aby naše tvář byla nad jeho nosem a pusou a náš pohled směřoval na hrudník. Pokud necítíme na naší tváři proud vzduch, nic neslyšíme a ani nevidíme, jak se zvedá hrudník, dítě nedýchá, je potřeba zahájit okamžitou pomoc. Pro provádění resuscitace je vždy potřeba položit dítě na tvrdou podložku, např. na stůl či zem. U těch nejmenších dětí do jednoho roku hlavičku srovnáme do středního postavení, není předkloněná ani zakloněná. U dětí nad 1 rok i dospělých hlavu dáme do mírného záklonu a tím se snažíme zprůchodnit dýchací cesty. U dětí zahajujeme resuscitaci 5 vdechy. U malých dětí obemkneme pusou nos i ústa, u větších dětí, zhruba nad 1 rok, a dospělých již dýcháme z úst do úst a prsty druhé ruky svíráme nos postiženého. Je dobré při vdechu pozorovat, jak se hrudník mírně zvýší, zvláště u dětí dejte pozor, abyste do dítěte nefoukali příliš usilovně, mohlo by mu to uškodit. Doporučuje se vdechovat zhruba objem vaší pusy. Pokud se stav po 5 ti vdeších nezměnil, začínáme masírovat srdce. U miminek se masáž provádí třemi nataženými prsty nebo oběma palci či hranou ruky. U větších dětí a dospělých používáme obě propletené ruce či jednu nataženou ruku. Poměr je 30:2. Tedy 30x hrudník stlačíte a následně 2x vdechnete, frekvence stlačení je zhruba 100/minutu.  Resuscitaci dítěte i dospělého provádíme ve stejném poměru tedy 30:2. U dětí je rozdíl ten, že zahajujeme resuscitaci 5 vdechy a až pak zahajujeme masáž srdce. U dospělého rovnou přistupujeme k srdeční masáži a až pak provádíme 2 vdechy. Další rozdíl je ve volání ZZS, u dítěte voláme po prvních 5 vdeších, u dospělého voláme okamžitě a až pak zahajujeme resuscitaci. Samozřejmě pokud je zachránců více, jeden zahajuje resuscitaci a druhý okamžitě volá. Telefon dejte vždy na hlasitý odposlech, operátor vás bude navigovat jak dále postupovat až do příjezdu záchranky. 

Další věcí, která může komplikovat poranění je nějaký zapíchnutý objekt. Tyto objekty nikdy nevyndáváme! Může se stát, že objekt tlumí krvácení jako zátka a pokud bychom objekt vyndali, krvácení se může zhoršit a nemusí již být v našich silách krvácení zastavit. Se zapíchnutým objektem si poradí až v nemocnici. Vy se naopak musíte snažit, aby objekt v ráně zůstal. Například zabraňte dítěti, aby se objekt snažilo vytáhnout. Pokud rána krvácí, dáte obvazy kolem objektu a snažíte se na ránu tlačit prsty. To, že na ránu přiložíte obvazy a gázové čtverce, taktéž objekt trochu zafixuje.

A na závěr se ještě podíváme na krvácení z nosu, ať nekončíme s tak hroznými scénáři. Ke krvácení z nosu samozřejmě může dojít po úrazu, ale také se u dětí setkáváme se situací, kdy jim začne krev z nosu téci z ničeho nic. Pokud se tak stane, dítě posaďte a dejte dítěti hlavu do předklonu, ať může krev z nosu odtékat. Navíc stiskněte nosní křídla nosu přes chrupavčitou část, tedy tu měkkou část nosu co lze stisknout. Pokud by vás dítě nenechalo nos držet, nechte alespoň hlavu v předklonu. Pokud nějaká krev dítěti vtekla do úst, mělo by ji vyplivovat, ne polykat.  Rozhodně tedy hlavu nezaklánějte, jak se dříve často tradovalo. Účinek ledování nosu či chlazení za krkem taktéž nebyl prokázán. Krvácení z nosu by nemělo trvat déle než 15 minut. Je dobré si zapamatovat, kdy krvácení začalo, protože pak je možné z délky trvání odhadnout krevní ztrátu. Při krvácení z nosu se může stát, že bude dítě krvácet i z očí, což může být dosti děsivé. Sama jsem to u svého dítěte zažila, a kdybych nevěděla, že tato situace může nastat, asi bych z toho začala dost panikařit.  Je to dáno tím, že krev může zatékat zpětně do slzovodu a jedná se tedy pouze o krev z nosu, která tam natekla, a není třeba se znepokojovat. Dále může dítě pociťovat zalehlé uši při zatečení krve do Eustachovy trubice. Pokud trvá krvácení déle, vyhledejte vždy pomoc lékaře, ideálně ORL lékaře. Pokud je krvácení výraznější či se přidalo točení hlavy, spavost, zmatenost či ztráta vědomí, volejte okamžitě zdravotnickou záchrannou službu.  Pokud vaše dítě na krvácení z nosu trpí, můžete pořídit pro snazší zástavu krvácení tzv. želatinovou houbu, která se vloží do nosu – například  Gelaspon  nebo nosní mast s kolagenem, např Emofix. Vše je volně prodejné v lékárně. Pokud vaše dítě trpí opakovaným krvácením z nosu, měli byste vždy situaci probrat s vaším praktickým lékařem či ORL specialistou. 

A to je pro dnešek vše. Doufám se vám dnešní díl líbil a ikdyž vám přeji, ať se vám všechny pohromy vyhnou obloukem, je dobré vědět co v takových situacích dělat. V některém z dalších dílu se podíváme  například na první pomoc při popálení dítěte, úrazu elektrickým proudem a další. Velmi vám děkuji za pozornost a budu se těšit zase někdy příště u dalšího dílu podcastu Pediatrie na vlastní kůži.